Námořnický sen
Robinson se narodil jako třetí syn německému obchodníkovi, který se přistěhoval z Brém do anglického Yorku. Původní příjmení Kreutznauer nahradil srozumitelnějším Crusoe, neboť toto se Angličanům vyslovovalo snáze. Protože měl Robinson dobrou paměť, chtěl z něj mít otec úředníka, v nejlepším případě právníka. Syn však tíhnul k námořnictví: „Den ode dne silněji rostla v Robinsonovi touha po cestě do těchto dalekých, neznámých světů…“ (str. 16) Když přinesl špatné vysvědčení ze školy, vymohl si Robinson na otci, aby nemusel dále studovat. Ten nakonec souhlasil, ale výslovně mu zakázal, aby kdykoliv pomyslel na možnost stát se námořníkem. Měl pro to pádný důvod – nejstarší syn toužil po vojenském „mundúru“ a v bojích zahynul, druhý prahnul po stejných dobrodružstvích jako Robinson a koráb, na němž se plavil, zmizel beze stopy. Jediný žijící syn svých rodičů se však své naděje pochopitelně nevzdával.
Proti vůli rodičů
Devatenáctiletý mladík odjel na obchodní cestu namísto svého nemocného otce. V přístavu, kam šel obdivovat obrovské lodě, potkal svého přítele, kterým se nechal přemluvit k plavbě do Londýna. Rodičům Robinson zašle upřímnou zprávu – vždyť cesta do Londýna není daleká a jeho otec se s tím přítelovým znají. Chlapcova první plavba však nedopadla valně, kupecký koráb zastihla bouře a nemilosrdně jej poslala ke dnu. Naštěstí však celé osazenstvo našlo záchranu v rybářské lodi plující nedaleko. Ta je také dopravila do hlavního města Anglie. Robinson sám sobě přiznal, že poklidný kupecký život je mnohem lepší než námořničení, avšak osud s ním měl jiné plány… Na souši se rozloučil s přítelem a rozhodl se, že v Londýně stráví týden, než se dostavníkem vrátí do rodného Yorku. Následující den oberou v přístavním hostinci nezkušeného mladíka námořníci hrou v kostky o veškeré peníze. Naštěstí potkává obchodníka, kapitána Dubbleyho z Yorku, který mu půjčuje příslušnou částku. Nezapomene se zmínit, že odjíždí do Afriky a návrat plánuje do tří měsíců. V tu chvíli je tatam Robinsonovo přesvědčení, že na loď již nevstoupí. Je nadšen kapitánovým vyprávěním, jak rychle se dá během cesty zbohatnout, a chce vyplout také. Dubbley nic nenamítá, a tak je poslán další omluvný dopis rodičům do Yorku…
Otroctví
Stejně jako Robinsonova první plavba, ani tato nemá šťastného konce. Koráb přepadnou piráti a přeživší pasažéři jsou prodáni do otroctví. Jen jediný zůstává v domě kapitána pirátů Abd el Mámího. Je jím Robinson, jenž kvůli zranění nemůže na trh s otroky. Hlava mořských lupičů si mladého zajatce oblíbí a díky jeho příjemnému vzhledu a také tomu, že se velmi rychle naučil maurské řeči, z něj učinil svého osobního sluhu. Když byl Abd el Mámí na pirátské výpravě, byl Robinson pod dohledem Muleje, starého dozorce otroků. S ním také jezdíval Crusoe na lov ryb, při kterém se setkal s černošským chlapcem Xurym. Při jedné rybářské výpravě se osobnímu sluhovi Mámího podaří útěk: „Pak rychle uchopil nic netušícího Muleje zezadu za nohy a shodil ho do moře. (...) Xury ochotně slíbil, že půjde s Robinsonem, kamkoli on bude chtít, a na znamení oddanosti se mu hluboce poklonil.“ (str. 43)
Na chatrné loďce pluli dva uprchlíci mnoho dní, než se na obzoru objevila loď patřící Španělům. Po pětiletém otroctví choval uvnitř sebe Robinson naději, že se konečně navrátí do své domoviny, avšak bouře dokazuje, že ani pro tentokrát se tak nestane.
Ostrov
Z celé posádky korábu, který ztroskotal poblíž neznámého ostrova, přežil jediný Robinson. Mladík pevninu obehnanou mořem prozkoumal a zvážil své možnosti. Objevil jeskyni, u které si zřídil kalendář a sluneční hodiny. Postupně kamenné obydlí zvelebuje – vyrábí svíčky, hrnce, staví krb a komín, učí se rozdělávat oheň, přistavuje chlév a ohradu pro kozy, které na ostrově objevil, po výrobě mouky peče chleba. Objevil také zdroj ovoce a pitné vody, vykonává průzkumnou plavbu na vlastnoručně vyrobeném člunu kolem ostrova, vyrábí zbraně. Žádná z činností mu nejde hned, musí být trpělivý. Robinsonovi se také nevyhne nemoc, při které jej sužují nemilosrdné horečky, šije si nové šaty z kůže, zakládá pole, kde pěstuje kupříkladu kukuřici či ananas. Získává také nové společníky – papouška Andulu a psa Reka, který nešťastně sedával u svého mrtvého pána z dalšího korábu, který během Robinsonova pobytu na ostrově ztroskotal. Námořníka Robinson pochoval a z vraku získal mnoho užitečných věcí – hřebíky, střelný prach, pušky, dalekohled, nádobí, kufry s ložním prádlem, zásoby jídla… Každý den přinášel Robinsonovi něco nového. Šestý rok osamělého pobytu z vysoké hory spatřil, že opět připlouvají ve člunech divoši se zajatci, které na ostrově pojedí. Jeden z nich využil nepozornosti věznitelů a dal se na útěk. Ihned měl v patách divochy. Robinson chtěl prchajícímu pomoci, ale byl spatřen lidožrouty. Nezbývalo, než se jim postavit. Výsledkem šarvátky byl jeden mrtvý divoch, kterého Crusoe zastřelil. Zbylí kanibalové dokončili svou „hostinu“ a odpluli. Neznámý mladík, původem Indián, pohlížel na svého zachránce s posvátností: „Pátek viděl v Robinsonovi ne člověka, ale vyšší bytost. Vždyť Robinsona poslouchají zvířata, má moc zabíjet lidi ohněm, kouřem a hromem na dálku.“ (str. 187)
Jméno zvolil Robinson podle dne, kdy chlapce uchránil před snědením. Naučil ho veškerým činnostem včetně anglického jazyka. Jakmile Pátek ovládal řeč na komunikační úrovni, dozvěděl se Robinson, že je jeho přítel z kmene Karibů, který byl napaden, a ačkoliv zvítězili, on a další tři Indiáni byli zajati. Karibové své zajatce pojídají stejně jako jejich nepřátelé na tomto ostrově, a to z toho důvodu, že zde „sídlí“ bůh ohně.
S Pátkem Robinson zaútočí na divochy, kteří opět připluli na svou kanibalskou hostinu. Boj dopadne úspěchem a záchranou dvou mužů – Pátkova otce a Španěla. Jakmile se oba zotaví, vypráví Evropan, jak se jejich koráb v bouři potopil a že je Karibové přijali mezi sebe, naučili bělochy své řeči a lovu. Z původních dvanácti zbyla Španělů už jen polovina. Padlo rozhodnutí, že se pro ostatní námořníky vypraví, ale nejdříve je zapotřebí postavit dům. Když se tak stalo, Španěl a Pátkův otec odpluli pro své druhy v Robinsonově člunu.
Místo návratu přátel se objevil cizí člun, ze kterého vystoupilo jedenáct mužů, z nichž tři byli spoutáni. Na moři pak kotvil koráb. Robinson s Pátkem ihned věděli, že musí zajatým pomoci, a také tak učinili. Chytrou lstí pak zajmou další vzbouřence a lupiče a získají koráb zpět do své moci. S kapitánem lodi nebylo těžké domluvit, že hříšníky ponechají na ostrově, což byl pro ně postačující trest. Za několik dní se také vrátil Španěl s námořníky. Pátkův otec bohužel onemocněl a zemřel. Nyní již nic nebránilo, aby se muži nalodili na koráb a odrazili z mělčin.
„Byl tedy Robinson na ostrově deset roků, pět měsíců a jedenadvacet dní.“ (str. 239) K tak dlouhé době musíme ještě připočíst léta otroctví. Na rodné půdě tedy Robinson stanul po patnácti letech. Spolu s ním přicestoval věrný přítel Pátek, papoušek i pes. Mladý Crusoe se dozvídá, že jeho otec je dva roky po smrti a matka od této nešťastné události chřadne. O to více je shledání s oplakaným synem emotivnější a radostnější. Robinson se ujímá otcova obchodu, do roka se žení.
„Robinson dávno již přijal Pátka za svého obchodního společníka a snad v celé Anglii je teď známý dobrý yorský obchodní dům Crusoe & Pátek.“ (str. 243)
Citace z:
Defoe Daniel – Robinson Crusoe. Praha: Albatros, 1963.
